V minulosti jsem byla hodně zaměřená na výkon. Hodně jsem pracovala, cvičila, učila se jazyky a uklízela, abych měla doma čisto. Chtěla jsem mít vše perfektní a toužila po obdivu. Byla jsem hodně v mužské energii. Vždy jsem se zastavila až když jsem dostala angínu. I tak to nebyl 100% odpočinek, protože jsem si brala home office, abych nepřišla o peníze. I tak přišlo během nemoci hodně aha momentů, na které bych v normálním koloběhu neměla prostor.
Odešla jsem z korporace a zkusila se živit svými koníčky. S velkou cílevědomostí jsem vybudovala své vlastní podnikání a dokázala být úspěšná. Začala jsem vydělávat hodně peněz. Za hodinu jsem si dokázala vydělat, co jsem měla za dva dny v korporaci. Začala jsem se učit tantru, díky které jsem pochopila své tělo a začala žít v jemnosti. Tantra mi ukázala hodně. Zjistila jsem své potřeby a začala si o ně říkat. Předtím jsem své tělo moc dobře nevnímala, přijímala jen to, co je a necítila to, po čem opravdu toužím. Odhodila jsem spoustu mužských návyků. Z mého intimního života se stal ráj na zemi.
Nedávno jsem dostala další lekci, abych zjistila, že mám v ženství ještě rezervy. Asi na dva měsíce mi přestaly chodit peníze. Pořád jsem nechápala, proč se mi to děje a pak jsem pochopila, že jsem zvyklá se pořád spoléhat na sebe, i když jsem na rodičovské a mám manžela o kterého se mohu opřít. Uvědomila jsem si, že jsem byla příliš aktivní.
Když dokáže žena vše zařídit sama (nakoupit, uvařit, naplánovat dovolené, uklidit, vydělat si a vše koupit), tak se vlastně muži nedostává prostor, aby něco z toho udělal on, i když by to třeba udělal velmi rád. My ženy jsme někdy moc rychlé a pak si stěžujeme, že jsme na všechno samy.
Žena má mít ve skutečnosti pasivní energii a muž aktivní. Máme to často převrácené. Muž potřebuje čas, aby si vše rozmyslel.
A tak jsem se učila situaci přijmout a zpomalit. Být jenom maminka, starat se s klidem o rodinu, odpočívat a dělat, co mě baví. Uvědomila jsem si, že neumím přijmout, aby mi tekly peníze od muže. Že cítím tlak si vše zajistit sama. A tak jsem se učila žít ve své zranitelnosti. Rozbily se mi brýle a muž mi nabídl, že mi koupí nové. Přiznám se, že by mě to ani nenapadlo. Kdybych měla pořád velký příjem, tak si je rovnou koupím sama. Můj muž zaplatil a zařídil vše v naší domácnosti. Najednou jsem měla vše a nemusela hnout ani prstem.
Pravdou je, že můžeme být jen hezké. Vidím u žen, že jsou schopné si na mateřské půjčovat peníze od svého muže, nebo se stydí říct, že něco potřebují. Od takového jednání bych doporučovala upustit. Muž jen často potřebuje upřímnou komunikaci, vědět co žena přesně potřebuje a s radostí to zařídí. Často mu to ale žena neřekne a ještě je z toho nešťastná nebo naštvaná.
Při výkladu karet se někdy dozvím opravdu zajímavé vize. Mám klientky, které se o všechno chtějí doma starat, protože udělají vše nejlépe. Dokonce si chtějí vzít na rodičovské dovolené starost o rodinu i peníze. Takhle si ale dopředu plánují, že se o ně jejich muž nebude schopný postarat. Na to pozor! Peníze k nám mohou přijít odkudkoli a nemusíme na nic tlačit, ani vymýšlet.
My do toho života pořád totiž kecáme. Jen dát prostor přirozenému vývoji. Dokážeme být my ženy pasivní? Často když onemocníme pak vidíme, že se spoustu věcí zařídí úplně v pohodě i bez nás. Pojďme trochu ubrat z toho drivu a plánování a dát prostor našim drahým polovičkám! 🙂
Saniré