Mnoho lidí říká, že má touhu pomáhat druhým, ale ve skutečnosti se zatím skrývá touha po tom, aby oni sami byli zachraňováni, nebo jim bylo pomáháno. Ta moc pak spočívá v tom, že jsou jim lidé zavázaní a cítí potřebu (dluh) jim to vrátit. Často se zatím skrývá touha po obdivu. Teď mluvím o nevědomí. Neříkám, že jsou všichni, co pomáhají vyčůraní a dělají to záměrně. V pozadí nám prostě běhají nevědomé programy, které nás často nevědomě řídí.
Jedno moudré přísloví říká, že kdyby si každý pomohl sám, tak je na světě krásně.
Stejně tak mnoha lidem může přijít, že má profese průvodce skrze karty a léčitelky skrze masáže je pomocná práce.
Já to tak vůbec nevnímám. Vnímám to tak, že mi přicházejí informace pro lidi, kteří na sobě chtějí sami pracovat. Jsem jen průvodcem na cestě.
Klienti, kteří ke mě chodí, na svém štěstí již pracují. Je to nádherná práce, už se hodně posunuli (spirit) a pak vše ještě dočistíme z těla (realita). Nevnímám to tak, že jim pomáhám, ale spíše tak, že jsem je posunula dál procesem, kterým prochází a společně tvoříme lepší svět.
Není to o tom, co klientům řeknu při kartách. Je to o tom, co udělají, až vyjdou z mého studia zpět do reality. Spousta lidí žije ve spiritualitě, pořád filozofují o nějaké pomoci, ale zapomínají na svá těla a zdraví (realitu). To znamená dělat změny a starat se hlavně sám o sebe. Což nebývá snadné. To obvykle vede k prokrastinaci v otázkách kvality jejich vlastního života.
Vážím si lidí, kteří pracuji v sociálních službách, školství nebo ve zdravotnictví. Skrze mé klienty ale vidím, že tito lidé neumí pečovat o sebe a bývají pak nemocní. Někteří ani nedělají, co je baví a jedou na setrvačnost. Některé mé klientky moc dobře ví, co baví jejich děti, rodiče, kamarádky nebo partnery, ale nevědí to o sobě a neumí naplnit touhy své duše.
Sama jsem nebyla jiná, pomáhala jsem pořád rodičům, nebo svému okolí. Vždy jsem rozdala vše, co mám a nakonec mi nic nezbylo. Přišel nádor na prsu, abych si uvědomila, že se mám starat hlavně o sebe a ne o druhé.
Často k takovému prozření přijdeme bohužel až když onemocníme. Spoustu z nás si neumí vědomě plánovat období zastavení. Pořád se za něčím nebo někým honíme a až když onemocníme, tak nám dojde jaký je to nesmysl.
Já, maminka na rodičovské, už nemám vůbec touhu pomáhat. Mám touhu se starat hlavně o sebe, svou rodinu, mít radostný život, dělat, co mě naplňuje a tím inspiruji druhé. Mým přáním je mít pouze klienty, pro které je má práce přínosná.
Namasté (Bůh ve mě vidí boha v Tobě)
Saniré