Lehkost bytí

Když se cyklus naplní: Proč je správné opustit i prosperující podnikání?

Život bývá někdy velmi překvapující. Šest let jsem budovala své podnikání v oblasti léčení a masáží. Vynaložila jsem obrovské úsilí, abych získala kvalitní vzdělání, špičkové vybavení a našla rovnováhu ve svém životě. Chtěla jsem být tím nejlepším průvodcem pro své klienty na úrovni těla i duše. Během rodičovské dovolené jsem vybudovala krásné studio. Klienti se ke mně nadšeně vraceli a díky naší společné práci se jim prokazatelně zvyšovala kvalita života. Pracovala jsem s nimi na úrovni hlubokých terapií a šamanských masáží.

Tato práce mě nesmírně naplňovala. Nejhezčí pro mě bylo sledovat proměnu lidí – jak unavení přicházeli a jak uvolnění, zářiví a krásní odcházeli. Prvních pět let jsem byla po každé masáži nabitá stejnou energií jako moji klienti. Byla to nádherná, čistá synergie.

Když duše začne mluvit skrze únavu

Ve chvíli, kdy mé masáže dosáhly té nejvyšší kvality a měla jsem plno, se ve mně začalo dít něco zvláštního. Po masážích přicházela obrovská únava. Začala jsem si proto hlídat kapacitu, dělala maximálně dvě masáže denně a další den měla vždy volno. Absolvovala jsem mnoho kurzů o tom, jak si hlídat vlastní energii, jak se nerozdávat, jak si nastavit zdravé hranice a netahat na sebe témata druhých lidí. Stálo mě to obrovské úsilí – odvést perfektní léčivou práci, a přitom nebýt totálně vyčerpaná.

Žádná opatření ale nepomohla. Únava se prohlubovala. Stáhla jsem provoz na jedinou masáž denně střídavě se dnem volna. Šlo o velké šamanské nebo tantrické masáže, které trvaly jednu až tři hodiny. Za čas pro mě ale začaly být vyčerpávající i pouhé hodinové doteky.

Zlom přišel nečekaně. Jednou jsem masírovala záda velmi příjemnému pánovi a v jednu chvíli mi hlavou bleskla myšlenka: Mě už to nebaví. Úplně mě to vylekalo. Vůbec jsem tomu pocitu nerozuměla. Vždyť jsem tomu tolik obětovala, lidé jsou nadšení, byznys funguje a já se poprvé v životě mám finančně tak skvěle. Zahnala jsem ten pocit, masáž poctivě dokončila a šla domů odpočívat.

O pár dní později jsem se přistihla, že se během masáže dívám na hodiny. Byl to šok. Já, která jsem dřív žila stoprocentním vědomým dotykem a čas vůbec nevnímala, jsem najednou odpočítávala minuty. Za další dva dny, uprostřed tantrické masáže, se moje duše už vyloženě modlila, ať už je konec. Jasně mi říkala: Už to nechci dělat. Masáž jsem dokončila v naprostých rozpacích, odešla domů a prospala tři hodiny v kuse. Možná jste už slyšeli, že když neposlechneme volání své duše, začne k nám promlouvat tělo skrze nemoc. Přesně to se stalo mně.

Odvaha zavřít dveře a jít do neznáma

Když se objevily zdravotní problémy, konečně mi to došlo. Bylo potřeba si přiznat, že mě masáže přestaly naplňovat. Uvědomění, že tato cesta pro mě skončila, mi přineslo obrovskou úlevu. Jak ale skončit, když máte úspěšné podnikání a spokojené klienty? Jednoduše. Buď budete pokračovat silou a přijde vážná nemoc, nebo se poslechnete.

Na cestě za vlastním posláním existují věci, o kterých se příliš nemluví. Když se nějaký životní cyklus naplní, je potřeba dovolit si ho uzavřít a jít dál. Uvědomila jsem si, že individuální sezení a terapie mě stále nesmírně baví a unavená po nich nejsem. Rozhodla jsem se proto přejít z terapie tělem na terapii slovem. Prostě jsem ze své nabídky škrtla jednu službu.

Masáže pro mě byly obrovská dřina – nejen fyzicky, ale i kvůli energetickému očišťování, které jsem po nich musela dělat. Vždycky jsem do toho dávala 150 procent. Pracovala jsem s každým svalem i s energií naráz, neuměla jsem to dělat napůl. Chyběla v tom lehkost.

Nová hojnost v lehkosti

Dovolila jsem si změnu. Je vlastně vtipné, že sama učím klienty, jak důležité je nebát se změn, a teď jsem si tím musela projít sama. Na mých současných sezeních předávám své know-how a učím lidi, jak se uvolnit a jak si navyšovat energii skrze sebe samé – už ne skrze mě. Moje práce je stále stejně léčivá a přínosná, ale už to není dřina. Vlastně jen JSEM a žiju v hojnosti. Není to krásné, tohle si v životě dopřát?

Reakce stálých klientů byly různé. Někteří nedokázali pochopit, proč končím s tak kvalitní službou. Ti, kteří zůstali, byli z mé proměny nadšení a pokračují se mnou v osobním rozvoji jinou formou. Stala jsem se pro ně inspirací, protože sami řeší podobné posuny ve své práci, ale mají strach.

Málo se mluví o tom, že to, co nás baví teď, nemusíme dělat celý život. Můžeme opustit prosperující byznys, pokud v něm už není srdce. Mohla jsem v masážích pokračovat pro peníze, ale nebylo by to fér vůči mně ani vůči klientům. Potěšení a radost musí být na obou stranách. Chvíli jsem se bála, jestli tím nezahodím všechno, co jsem se naučila. Ale kdepak – všechno to teď předávám dál na svých sezeních. Můj život teď plyne v lehkosti a dřina v něm už nemá místo.

Nacházím se v mezidobí, kdy jsem zavřela jedny dveře a otevřela nové do neznáma. Je to vzrušující i osvobozující. Přeji nám všem, ať máme odvahu živit se tím, co nás naplňuje, a neděláme věci jen pro peníze. Právě v tom totiž spočívá to největší bohatství a svoboda.

Namasté,
Saniré