Skutečná spiritualita není pro slabé povahy aneb Proč odmítám nálepku „ezo“
„Tys byla na ayahuasce? Ta je teď hrozně propagovaná jako ezo,“ řekla mi jednou kamarádka.
Musím přiznat, že mě to tehdy hluboce překvapilo. Jak může být medicína rostlin propagovaná? A jak může někdo intenzivní, posvátnou práci s amazonskými rostlinami označit za levné „ezo“? Týden před ceremonií držíte přísnou dietu. Následuje hluboká práce na sobě ve změněném stavu vědomí. Čistíte se horem i spodem, zvracíte a tváří v tvář vidíte všechny iluze, kterými jste si doteď komplikovali život. Vidět sebe sama se vším všudy s hlavou v kýblu má k nějakému růžovému obláčku opravdu daleko.
Všímám si, že lidé dnes masivně zaměňují slovo ezoterika za spiritualitu. Když dnes někdo řekne „ezo“, většinou je v tom cítit hanlivý, posměšný nebo povýšený tón. Lidé si pod tím představí, že je všechno jen sluníčkové, vztahy jsou neustále zalité sluncem, všichni žijeme v batikovaném tričku bez deodorantu a vznášíme se nad realitou. Tak to ale není. Život není jen sluníčkový. Skutečná cesta nás neučí realitu ignorovat, ale dává nám nástroje, jak si zařídit, aby byl náš život v průměru mnohem kvalitnější a vědomější.
Podívat se do vlastních stínů vyžaduje odvahu
Slovo ezoterika původně znamenalo to, co je skryté uvnitř. A právě ti, kteří se tomuto slovu nejvíc vysmívají, se do svého vnitřku odmítají podívat. Za mě je opravdová spiritualita něco obdivuhodného. Znamená to mít odvahu vědomě měnit svůj život. Odstraňovat staré vzorce, zvyky a lidi, kteří už s námi nerezonují.
Práce na sobě je dřina. Znamená to odhazovat nánosy ega a podívat se do svých nejtemnějších stínů. A ano, občas při tom duchovním růstu narazíme i na pomyslné bahno a hovno. Přiznat si, že spoustu věcí a traumat jsem si v životě způsobil sám, přestat vinit okolí a vystoupit z role chudáka – to je sakra těžké. Je mnohem snazší do sebe každý den šoupnout chlast, otupit mysl omamnými látkami, tvářit se, že jsem nad věcí, a neustále oddalovat řešení toho, co mě skutečně tíží.
Šamanismus není z obláčku
Spousta lidí se nikam v životě neposouvá. Plně to respektuji, každý máme svůj život a své tempo ve svých rukou. Nepřijde mi ale fér, když pak tito lidé hanlivě označují ty, kteří na sobě makají a snaží se mít život kvalitnější.
Ve své praxi se zaměřuji na práci se změněnými stavy vědomí, rituály, psychospirituální tematiku, dýchání a šamanské učení skrze živly a přírodu. Vím, kolik sil to občas stojí. Skutečné poznání se rodí v džungli, v těle a v zemi, ne v teoretických příručkách. Název „ezo“ k tomu má opravdu hodně daleko.
Nazývejme věci pravými jmény, mějme úctu k hloubce a nesuďme cesty druhých. Protože tam, kde někdo vidí jen „ezo“, se často odehrává ten nejtěžší a nejkrásnější boj o vlastní duši.
S láskou,
Saniré